V této rubrice vás postupně seznámíme se členy naší asociace, kteří se buď aktivně podílejí na její činnosti nebo na činnosti jiných organizací, se členy, kteří mají zajímavé zaměstnání či koníčka, a konečně s rodiči, kteří se starají o dítě postižené nervosvalovou nemocí. Jistě takové členy ze svého okolí znáte. Přivítáme všechny vaše typy. Samozřejmě můžete typovat i sami sebe.

František Újezdský: Věk:    61 Původní povolání:    projektant Současné povolání:    inv. důchodce Postižení:    morbus Bechtěrev Člen AMD od r.:    1989

Co je Bechtěrevova nemoc a kdy se u tebe projevila?

Je to nemoc páteře a kloubů, která postihuje hlavně muže. Ženám se také nevyhýbá, poměr je ale 1 : 10. U mne se první potíže projevily ve 24 letech bolestmi křížokyčelních kloubů. O jakou nemoc jde, jsem se však dozvěděl až po deseti letech, kdy mi byla konečně stanovena diagnóza a brzy nato mi byl přiznán invalidní důchod.

Odkud pocházíš a jakého jsi dosáhl vzdělání?

Jsem Moravák. Narodil jsem se v Újezdě u Boskovic. V roce 1945 jsme se přestěhovali do Moravské Třebové, kde jsem na jedenáctiletce maturoval. Při zaměstnání jsem ještě vystudoval střední průmyslovou školu strojní s maturitou.

Měl jsi nějakého skutečně velkého koníčka a jak jsi se k němu dostal?

Fotografování. Otec se zabýval rodinnou fotografií, a tak jsem začal zkoušet fotografovat i já. Líbilo se mi to, ale toužil jsem po dokonalejším přístroji. Obstaral jsem si zrcadlovku Flexaretu II a začal jsem sledovat odbornou literaturu a "lovit" záběry. A zanedlouho se můj snímek z Flexarety dostal na mezinárodní výstavu fotografií ve Vídni. To jsem se dozvěděl v době, když jsem byl na vojně.

A co výstavy fotografií?

Výstav bylo hodně. Po vojně jsem vzkřísil Fotoklub v Moravské Třebové. Tam jsme sestavili skupinu Moravskotřebovský fotoklub z členů, kteří měli vážný zájem o tvůrčí fotografii. Zúčastnili jsme se výstav doma i v zahraničí, publikovali jsme v odborných i jiných časopisech, např. v Čs. fotografii, revue Fotografie, Květech, Odboráři a v mnoha dalších. Získali jsme i významná ocenění v soutěžích.

Fotografuješ ještě? Co?

Fotograficky dokumentuji akce pořádané AMD, např. šachový turnaj v Sedmihorkách, kroužek arteterapie aj.

Proč a kdy jsi se přestěhoval z Moravské Třebové do Prahy?

V roce 1981 se se mnou kvůli mému postižení rozvedla manželka a v roce 1983 jsem se na inzerát seznámil se svou životní partnerkou-vozíčkářkou. Bydlela v Praze-Podolí, kam jsem se za ní přistěhoval. V té době měla už zažádáno o bezbariérový byt a v roce 1988 jsme se spolu přestěhovali do bezbariérového domu v Praze 4 v Petýrkově ulici.

Ve kterém podniku jsi v Praze pracoval?

Práci jsem dostal ve VDI Obzor, kde byla zaměstnána i moje partnerka. Když jsme v devadesátých letech dostali z organizačních důvodů z Obzoru výpověď, pořídili jsme si živnostenské listy na osazování desek plošných spojů a na administrativní práci na počítači. Pak partnerka zemřela, ubylo i zákazníků, takže práce zanikla. I zdravotní stav se mi v posledních letech zhoršil tak, že bych soustavně pracovat nemohl.

Když ti postižení vzalo možnost věnovat se dále umělecké fotografii, zvolil sis jiného koníčka?

Počítače. Ty mě začaly zajímat tak, že jsem se jimi začal soustavně zabývat a práci na počítači jsem ovládl vlastně jako samouk. Zajímá mě hlavně práce s grafikou i proto, že jsem sběratel drobné grafiky a poštovních známek s motivy umění.

Máš velký podíl na tom, že se grafická úprava Zpravodaje AMD dostala na profesionální úroveň. Spolupracuješ ještě jinak s AMD?

Každé pondělí a úterý jsem s předsedkyní AMD Stáňou Rédlovou v kanceláři, kde pracuji na počítači, na grafické úpravě Zpravodaje AMD, skenuji fotografie a ilustrace pro tento časopis, odesílám a přijímám e-maily i faxy a pomáhám ve všem, co je potřeba.

Co pokládáš v životě postiženého člověka za nejdůležitější?

Mít možnost nějakým způsobem se v životě uplatnit, mít dobré přátele, mít pro co a pro koho žít, neuzavřít se do sebe.

red.