Kurt Tepperwein: SKRYTÝ VÝZNAM NEMOCI

Bolesti zad

Páteř dodává tělu držení a oporu, její pomocí se narovnáváme. Proto potíže se zády souvisejí s duchovním postojem, s podporou a upřímností. Problémy v oblasti zad většinou poukazují k duchovní přetíženosti, kterou si často nechceme přiznat. Člověk má také často pocit, že je mu někým odmítána podpora, kterou podle svého názoru potřebuje, neboť v oblasti zad se nachází pramen duchovní síly a pevnosti.

Chronické bolesti zad jsou tedy častým znakem frustrace, u mužů většinou v pracovním nebo sexuálním životě, u žen spíše v oblasti emocí. Bolesti v dolní části zad vypovídají o přání vykonat určitý čin, ve kterém člověku brání nějaká okolnost. Tou mohou být i duchovní ústupky, např. přání člověka vymanit se z určité situace, utéci z ní. Při bolestech zad člověk nosí něco s sebou, co už dál nést nebo snášet nemůže. Stejně tak se toho ale nemůže zbavit. Důvodem také může být strach, pocit viny, odpor, problémy nebo starosti.

Nervozita

Nervozita může mít více příčin:

1. Nervozitu může vyvolat vnitřní vědomí, že člověk je nucen vykonat určité činy a vyvodit z nich konsekvence, kterým by se raději vyhnul. Člověk, který potlačuje lepší poznání, protože je pohodlný nebo nechce vyjít vstříc něčí vůli (např. ze vzdoru), se bude cítit vnitřně rozházený, protože tím rozehrává různé energie proti sobě.
2. Důvodem k nervozitě může být také strach. Ten, kdo má strach z nějaké určité situace nebo úkolu, a proto nechce tento úkol vyplnit a vyhýbá se této určité situaci, se pravděpodobně stane "nervózním", neboť podvědomě tuto situaci neustále očekává. Těmito situacemi mohou být:
• podvědomé nebo nevyslovené konfliky s partnerem,
• stále odkládaná návštěva lékaře,
• další obávaná hodina jízdy nebo mnoho podobného.
3. Akutní nervozitu může zapříčinit špatná výživa. Člověk, který přijímá přílišné množství cukru, kávy nebo čaje, se pak může z důvodu zvýšené aktivity látkové výměny cítit nervózní.

Nervózní člověk nepotřebuje lék na uklidnění, ale nový, pozitivní postoj k životu, problémům a úkolům. Nervózní manažer se musí naučit, že v žádném případě není správné "udělat si všechno sám, aby to vůbec k něčemu bylo".

Nervózní matka se musí naučit, že svému dítěti může také být někdy méně nápomocná, když se mu něco stane. Pokud matka neustále nad dítětem se strachem bdí, nedělá dobře ani sobě ani jemu. Vlastním problémem je zde její přehnaný pud ochrany.

Nervózní úředník si musí připustit možnost, že udělá chybu - při rozhovoru se zákazníkem použije špatné formulace nebo se při psaní na psacím stroji přepíše. Přehnaná ctižádost, vlastní nevinnost nebo strach z kritiky představují v tomto případě vlastní problém a ne vyskytnuvší se nervozita, která je logickou konsekvencí. Důvody pro nervozitu jsou tak četné jako život sám, a proto musí být stanoveny v individuální bilanci osobnosti.

Nervozita ale vždy ukazuje na vnitřní tlak, který vzniká, protože něco není tak, jak by to člověk chtěl mít. Nervozita demonstruje nedostatek vnitřního klidu a umírněnosti, který vznikl z přání vykonat více než je člověk schopen a ze strachu nevyhovět vlastnímu vysokému vnitřnímu měřítku. Nervozita je strachem ze selhání - obzvlášť, když se pokouší vyhovět všem nárokům, které jsou na něj kladeny. Ale proč by se o to měl vůbec pokoušet? Našim životním úkolem přece nemůže být plnit očekávání našeho okolí. Ale jedinec může také mít sám tak vysoký ideál, na který nestačí. Ale nikdo nemůže od nikoho požadovat více než dát to nejlepší, a stejně tak by člověk neměl chtít víc sám po sobě, nýbrž s radostí dávat to nejlepší co má, a nechtít být něčím jiným, jež je. V okamžiku, kdy stojí za sebou samým a přestane chtít být perfektní, zmizí také vnitřní nepokoj a nervozita a vytvoří se místo pro blahodárný klid.

Citováno z knihy: Kurt Tepperwein, Skrytý význam nemoci.
Nakl. Eugenika, 2001, 178,- Kč.

MUDr. Isadore Rosenfeld: ŽIJTE NYNÍ, STÁRNĚTE POZDĚJI

Deprese: Když svět ztratí svoje světlé stránky.

Příznaky deprese

Deprese je charakterizována celým spektrem příznaků. Na jednom konci je to hluboký smutek vyvolaný nějakou osobní tragédií, na druhém konci je to melancholie, která přetrvává často i bez zjevné příčiny. Bohužel, lékaři ani členové rodiny vždy nepochopí rozdíl mezi těmito dvěma krajními případy.

Zda deprese bude vyžadovat léčbu, závisí na tom, jak je závažná a jak vás zneschopňuje. K tomuto rozlišení neexistují žádné pevně stanovené definice. Pokud máte depresi z pochopitelné příčiny a vaše příznaky přetrvávají po týdny nebo ještě déle, často pomůže mírné antidepresivum. Pokud deprese přetrvává více než dva měsíce nebo mizí a opět se vrací, budete potřebovat léčbu na neurčitou dobu.

U starších lidí se často deprese projevuje uzavřením se do sebe, apatií a nezájmem o cokoliv a kohokoliv. (Mladší lidé jsou náchylnější k nervozitě, nesoustředěnosti nebo úzkosti.) Zde uvádím některé příznaky, po kterých by se u starších lidí mělo pátrat:

• Přetrvávající smutek nebo úzkost.
• Neschopnost se soustředit nebo rozhodovat, např. co si na sebe obléci nebo co si koupit. Při čtení nebo sledování televize nebo konverzaci myšlenky utíkají jinam. Jsou-li tito lidé na něco dotázáni, buď neodpoví, nebo jejich odpověď zní: "Nerušte mě" nebo "Nevím".
• Ztráta zájmu o činnosti, které byly dříve pro daného jedince důležité a poskytovaly mu radost. Zanedbávání koníčků a domácnosti.
• Ztráta zájmu o sex u osob s celoživotně silným libidem.
• Podrážděnost nebo změna osobnosti. Například osoba na sebe původně náročná nyní zanedbává svůj vzhled.
• Nadměrný pláč, často bez zřejmé příčiny.
• Změna spánkových zvyklostí - buď nespavost nebo nadměrná ospalost.
• Pocity beznaděje, zbytečnosti nebo viny. Některá událost ze vzdálené minulosti, kterou všichni ostatní zúčastnění zapomněli, se člověku znovu vybaví jako špatný skutek, zasluhující potrestání. Některé z těchto pocitů odčinění hříchů mohou pramenit z očekávání blízké smrti a možného trestu v posmrtném životě za přestupek ať už skutečný nebo domnělý, který se stal dříve v životě.
• Neschopnost normálně fungovat v práci nebo doma.
• Člověk v depresi, který špatně vidí a slyší, může se stát paranoidním, cítit se pronásledován a věřit, že se všichni proti němu spikli.
• Chronická únava nebo nedostatek energie.
• Nevysvětlitelné bolesti a potíže, zejména bolest hlavy, zácpa a váhový úbytek.
• Změna chuti k jídlu, ať už ve smyslu nechutenství nebo nutkavého jedení.
• Myšlenky na smrt a sebevraždu.
• Ztráta paměti. Ačkoliv mnozí dospělí lidé středního věku příležitostně zapomenou určitá jména nebo slova a občas říkají: "Proč jsem vlastně šel do toho pokoje?" jsou u starších lidí tyto výpadky paměti častější a vyvolávají výraznější reakce.

Příznaky deprese nemusí být vždy tak klasické jako ty výše uvedené. Někdy se na ně musíte naladit. Tento případ platil u bratra mého otce. Strýc David byl můj oblíbený strýc a já jeho oblíbený synovec. On sám neměl žádné vlastní děti. Byl vynikající herec, velký mim a jeden z nejlegračnějších lidí, jaké jsem kdy potkal. Když mu bylo něco mezi sedmdesáti a osmdesáti lety, my, kteří jsme ho znali nejlépe, jsme si začali všímat jemné změny v jeho chování.

Nebylo to nic, na co byste mohli ukázat a říci: "Strýc David má depresi." Zdál se trochu méně přirozený a ne dostatečně logický (rád hrával ďáblova advokáta). Jednoho večera jsem si uvědomil, jakou má skutečně depresi. Pozval mě na večeři - ve dvou. Po krátké rozmluvě začal být velmi vážný. "Chci ti něco dát," řekl a podával mi své zlaté náramkové hodinky. Nikdy jsem svého strýce bez těchto hodinek neviděl. Měl je tak dlouho, kam sahala moje paměť, a věděl jsem, co pro něj znamenají. Dostal je, když opustil hereckou činnost v Moskvě, kde bydlel před emigrací do Palestiny. "Ale proč mi je dáváš? Dostal jsi od někoho nějaké jiné hodinky?" "Ne," řekl, "jak dlouho je ještě budu potřebovat? Ty je spíš užiješ než já." U starších lidí je častou známkou deprese, signalizující jejich beznaděj a nevíru v budoucnost, předčasné zbavování se svých dlouho schraňovaných pokladů.

Citováno z knihy: Isadore Rosenfeld, M.D.
Žijte nyní, stárněte později
Vyzkoušené způsoby, jak zpomalit čas
Vydalo nakladatelství Pragma, 288,- Kč