Zúčastnila jsem se spolu se synem Jirkou 1. turnusu ozdravného pobytu v Hotelu Lázně Sedmihorky a chtěla bych se alespoň trochu podělit o společné zážitky všech, kteří tento pobyt také absolvovali.

V první řadě musím podotknout, že nás moc mrzela neúčast hlavní organizátorky Stáni Rédlové a větší části členů její rodiny, kteří jsou již léta našimi přáteli, a jimž onemocnění Stáni zabránilo účastnit se tohoto pobytu. Celou organizaci však na místě převzal František Újezdský a Petr Zákostelna, kteří situaci k naší plné spokojenosti zvládli. Něco málo problémů bylo hned zpočátku s ubytováním, ne ovšem vinou naší asociace, nýbrž vinou vedení Hotelu Lázně Sedmihorky, které však tento problém ještě v den našeho příjezdu vyřešilo.

František Újezdský, Péťa Zákostelna a Standa Rédl nás po večeři přivítali, omluvili Stáňu a seznámili nás s plánovaným programem celého pobytu s tím, že program můžeme doplňovat, připomínkovat, pomoci s ním, a hlavně přihlásit se na jednotlivé akce, kterých se zdálo být víc než dost.

První větší akcí byl večírek s živou hudbou, který se velice vydařil, i když účast na něm nebyla stoprocentní. Všichni jsme si zatančili, zazpívali, pobavili se a hlavně se seznámili.

Další větší akcí byl společný výlet chodících i vozíčkářů na hrad Valdštejn, Hrubou skálu a Janovu i Mariánskou vyhlídku. Výlet trval plných šest hodin a s pomocí téměř všech chodících si ho užili i dva přítomní vozíčkáři. Poté následoval večerní táborák s opékáním vuřtů, kde sice chyběla kytara, ale kde se zpěvem písniček ukázalo, že rčení "...co Čech, to muzikant..." je skutečně pravdivé.

Každý den po večeři někteří z nás soutěžili v poslechu písní hraných na akordeonovou citeru. Naším úkolem bylo uhodnout název písně nebo alespoň pár začínajících slov, ze kterých by bylo patrné, že víme, o jakou písničku se jedná.

Kromě těchto společných akcí jsme měli všichni i svůj individuální program podle vlastního vkusu a zájmů. Protože nás po celý pobyt provázelo teplé a většinou slunečné počasí, scházeli jsme se na posezení v pohodlných křeslech před naší ubytovnou Zátiší, kde se povídalo, hrály karty, šachy, luštily se křížovky apod.

Týden uběhl jako voda. Po poslední společné večeři nastalo hodnocení celého pobytu a rozloučení všech účastníků. Při tom se vyhodnotila písničková soutěž, odměněná za 1. dvě místa kazetami a rozdaly se diplomy, věnované organizátory za pomoc při některých společných akcích.

Do Lázní Sedmihorky jezdíme se synem již mnoho let, a i když péče ze strany vedení těchto lázní není zdaleka tak dobrá jako dříve, hlavně co se kvality a kvantity jídla týká, jezdíme tam rádi, protože se zde setkáváme s přáteli, navazujeme nová přátelství a obdivujeme krásnou přírodu Českého ráje. Proto nám kromě absence členů Rédlovy rodiny žádné nedostatky nevadily a případné gurmánské chutě či kručení v žaludku jsme vyřešili v okolních hospůdkách.

Celý pobyt se nám moc líbil, proto doufáme v další podobná setkání, a zdravíme všechny staré i nové přátele.

Zdena a Jirka Tytorovi