Byl jsem účastníkem týdenního ozdravného pobytu v Hotelu Lázně Sedmihorky u Turnova v Českém ráji. Po prvních seznamovacích dnech s okolní krajinou někoho napadlo, abychom se společně vydali na blízký hrad Valdštejn, pokračovali na zámek Hrubou skálu a okruh uzavřeli sejitím do výchozího místa Sedmihorek. Nápad skutečně dobrý, ale pro chodící, případně pro vozíčkáře se spolehlivým "električákem". Skupina odhodlaných, která čítala původně 6 chodících a jeden elektrický vozík, mě začala přemlouvat, abych jel i já na mechanickém vozíku. Tato nabídka mě lákala, nedovedl jsem si však přestavit téměř 4kilometrovou jízdu do kopce, sice ne příliš příkrou, ale značně dlouhou. Mé váhání a rozhodování ukončil Pavel Klein tím, že se rozhodl mi pomáhat a tvrdil, že to spolu určitě zvládneme.

Bylo rozhodnuto a vydali jsme se na cestu. Zpočátku asi 200 metrů jsme šli a jeli všichni pohromadě. Pak jsme se rozdělili na dvě skupinky. Chodící se vydali po turistické stezce, vozíčky jely po cestě pro cyklisty. Obě skupiny se sešly až nahoře u hradu.

Na vozíčku jsem jel tedy pouze já spolu s Darjou Mouchovou. Ona jela na "elektrice" a mne tlačil již výše jmenovaný obětavý Pavel. Myslím si, že netušil, do čeho se pustil. I když je sám tělesně postižený, nedával nic najevo a s vervou vozík tlačil. Cítil jsem pouze jeho hlasité dýchání za svou hlavou.

Darja již tuto cestu znala z předchozího dne, kdy celý okruh projela, a protože se jí to moc líbilo, jela znovu v čele naší skupinky, seznamovala nás s názvy míjených skal a upozorňovala na další zajímavosti. Cesta tak lépe ubíhala a po téměř dvou hodinách jsme se ocitli nahoře, kde nás již čekala a z výše pozorovala druhá část výpravy. Po přestávce na občerstvení a prohlídce hradu jsme se vydali na další část cesty - na Hrubou skálu.

Tato část cesty vede sice po hřebenu, ale i tam se nacházejí úseky směřující do strmějšího kopce. Střídají se však se sjezdy. V této části pochodu vystřídaly Pavla čerstvější síly - Václav Mašek a Zdena Tytorová. Cesta byla opět zajímavá, ale vozíky se nedostaly na všechny překrásné vyhlídky. Nedovolovaly to schody a úzké pěšiny. Po 3 kilometrech chůze a odpočívání se ocitáme před vstupem do zámku, který však nyní slouží jako hotel společnosti OREA hotels. Na prostranství před zámkem se prodávají různé suvenýry. Mezi nejkrásnějšími vynikaly šperky z různých minerálů, léčivé kameny a další. V jiném stánku šla na odbyt zase zmrzlina, protože byl velmi teplý, pěkný den.

Zbývala poslední část cesty - z Hrubé skály do místa ubytování. Asi 2 kilometry cesty dolů a kousek do kopce se zdá na první pohled snazší než předchozí úseky, ale je to jen zdání. Sjezd byl hodně prudký a brzdit celou dobu rukama není zrovna příjemné. Proto nastoupil poslední pomocník - Jarda Macák. Ten pomáhal ve zbytku cesty až do cíle, kde nás již očekávali všichni chodící, kteří šli přes tzv. Myší díru a měli cestu kratší. Společně jsme si pak mohli říci: "Zdrávi došli (a dojeli)!" Cesta opačným směrem je pro mechanický vozík mnohem těžší, možná neuskutečnitelná.

Děkuji ještě jednou všem, bez kterých bych tento nevšední zážitek neměl.

František Újezdský

Účastníci výletu před vstupem do hradu Valdštejn. Zleva: Václav Mašek, Zdena Tytorová, Petr Zákostelna, Jaroslav Macák, Pavel Klein, Darja Mouchová a v popředí František Újezdský.Všechno fotografovala Jarmila Krausová, na snímku tedy chybí