|
Nervosvalová onemocnění -
otázka správné indikace běžných léků
Starší pacienti s chronickými poruchami hybnosti
navštěvují dnes se svými nejrůznějšími zdravotními problémy
obvykle častěji praktického lékaře než neurologa. Z diferenciálně
diagnostického hlediska je u nich třeba vždy zvážit, zda uváděné
obtíže souvisejí s jejich základním stacionárním nebo progredujícím
nervosvalovým onemocněním, anebo budou vyžadovat další nová
vyšetření a léčbu, např. interní, urologickou, endokrinologickou,
chirurgickou apod., neboť možnost komorbidity je nutno vždy
předpokládat.
Přitom je ale zapotřebí si uvědomit, že i
některé léky, zejména dlouhodobě podávané, mohou mít někdy
u těchto jedinců určité nežádoucí účinky, vedoucí až k jistému
zhoršení jejich pohybových schopností!
Proto v případech nápadně či nezvykle rychlé
progrese postpoliomyelitického syndromu (PPS), ale stejně
tak i některých polyneuropatií a svalových
onemocnění (myopatií), zejména progresivní
svalové dystrofie nebo myastenie gravis
je nutno vždy myslet nejen na další možnou novou chorobu,
ale zároveň zvažovat i ev. spolupodíl podávané medikace.
1) Antibiotika
mohou být v některých sporadických případech
příčinou blokády nervosvalového přenosu, vzácně může dojít
až k kurareformnímu efektu. U disponovaných jedinců užívajících
dlouhodobě námelové alkaloidy (např. Clavigrenin, Secatoxin,
Anavenol, Crystepin, Lysenyl, Parlodel) se mohou objevit cévní
spasmy.
Jde především o antibiotika:
TETRACYKLINOVÁ (Tetracyklin, Deoxymycoin, Doxybene...), AMINOGLYKOSIDOVÁ
(Streptomycin, Gentamycin, Neomycin), vzácně i MAKROLIDOVÁ
(Erytromycin, EMU-V, Rovamycin, Rulid, Klacid, Sumamed…)
Samozřejmě, že jednorázového podávání ATB
během akutního infektu (nejlépe vždy cíleného na základě výsledků
kultivace!) se není třeba bát. Jako u každého je ovšem zapotřebí
ptát se především na ev. alergii (např. na Penicilin) nebo
špatnou snášenlivost některých léků.
2) Analgetika
užívá často mnoho pacientů, zejména s PPS
nebo hereditárními polyneuropatiemi ke snížení kloubních,
vertebrogenních, svalových nebo jiných bolestí. Je zapotřebí
omezit především preparáty obsahující metamizol
(Novalgin, Algifen, Quarelin) a phenacetin
(Dinyl).
Při úporných neuralgických bolestech (např.
interkostální neuralgie či kořenová iritace v oblasti končetin
při vertebrogenních blokádách nebo těžké kyfoskoliose, diabetické
polyneuropatie ...) se jeví t.č. jako nejúčinnější gabapentin
(Neurontin), i když původně byl vyvinut jako antiepileptikum.
Stojí za uvážení tam, kde nepomáhají NESTEROIDNÍ ANTIREVMATIKA.
Z nich pro nervosvalové choroby nejsou příliš vhodné zejména
deriváty kyseliny octové, tj. především indometacin
(Indobene, APO-Indomethacin) a diclofenac
(Olfen, Rewodina, Dolmina, Voltaren, Veral, UNO). Lépe jsou
tolerovány deriváty kyseliny propionové, kam patří ibuprofen
(Brufen, Apo-Ibuprofen, Ibalgin), dále ketoprofen
(Profenid, Ketonal), naproxen (Napsyn, Apo-Naproxen)
a kyselina tiaprofenová (Surgam). - Z antireumatik
pozor na chlorochin (Delagil, Plaquenil)!
Někdy se ale zbytečně šetří při tlumení silných
akutních i dlouhotrvajících bolestí na morfinových preparátech
(M-Eslon cps.ret,. Slovalgin tbl. retard, MST continus tbl.),
stejně tak i na moderních opioidech, jako je např. fentanyl
(Durogesic) v aplikační podobě kožních náplastí.
V zahraniční literatuře je hodně doporučován
jako analgetikum pro PPS Amitriyptylin, což je zároveň i antidepresivum
I. generace.
Při kloubních bolestech v souvislosti s artrotickými
změnami a opotřebovanou chrupavkou je možno doporučit (zejména
preventivně) relativně nový lék, a to chondroitini
sulfans A (Condrosulf), působící regeneračně přímo
na chrupavku! Jeho efekt při již existujících těžkých deformitách
kloubních nelze ovšem předem určit, je vždy individuální.
Podobně působí kanadský preparát Proenzi MSM + Glukosamin
sulfát 750, řazený však mezi potravinové doplňky.
3) Spasmolytika
pomáhají uvolnit náhle vzniklé bolestivé
spasmy hladkého svalstva, především v oblasti žlučových a
močových cest. Nejúčinnější jsou ANTICHOLINERGIKA, např. Buscopan,
Spasmex, Mictonorm... Avšak při jejich dlouhodobém nebo častém
užívání klesá acetylcholin nezbytný pro převod vzruchu na
nervosvalových ploténkách, a tím zároveň klesá svalový tonus
i síla primárně již postižených svalů!
Proto při zhoršení hybnosti jsou v některých
případech neurogenní léze doporučovány, stejně jako u myastenie,
cholinergní preparáty za účelem zvýšení množství acetylcholinu
v oblasti plotének (Syntostigmin, Mestinon, Mytelasa, Ubretid).
Pro tyto pacienty je tedy lepší volit muskulotropní
spasmolytika jako jsou např. papaverinové preparáty (Papaverin,
Cholaspan, Contraspan, Spasmoveralgin) anebo No-Spa.
Je vhodné vždy zvážit i nasazení centrálně
působících anticholinergik (Akineton, APO-Benztropin, Kemadrin)
v případě extrapyramidové léze, např. parkinsonského syndromu.
4) Myorelaxantia
užívají pacienti s nervosvalovými chorobami
nejčastěji v souvislosti s bolestivými svalovými spasmy při
blokádách obratlů, žeber nebo jiných větších kloubů. Jako
nejvhodnější se jeví tolperison (Mydocalm)
nebo thiocolchicosid (Muscoril), podstatně
méně už Dorsiflex, Guajacuran, Sirdalud nebo Baclofen, a nejméně
pak Myolastan.
V případě akutních obtíží jsou tyto léky
samozřejmě plně indikovány, zejména je-li pacient v klidu
a nezatěžuje svůj pohybový aparát. Ovšem jejich dlouhodobé
užívání může vést k nežádoucímu uvolnění nejen svalů, ale
i vazů, a to především v oblasti chronicky přetěžovaných nosných
kloubů. To má později za následek vznik nebo horšení deformit
na dolních končetinách, následně vyžadujících protetickou
péči (ortézy) nebo ortopedickou (operace) péči. Někdy lze
složitou situaci pacienta přechodně řešit braním myorelaxantia
pouze na noc. Obecně je ale vhodné podávání myorelaxantií,
stejně jako anticholinergik, co nejvíce omezit.
5) Antiarytmika
jsou při poruchách srdečního rytmu mnohdy
nezbytná, vždy je však nutné při jejich nasazení stav neurologicky
postižených pacientů, především myopatů, zvažovat individuálně.
Některá antiarytmika, především třídy Ia/
- chinidin, procainamid, ajmalin (Kinidin,
APO-Procainamid, Neo-Gilurytmal), Ib/ - mexiletin
(Katen, Mexitil), Ic/ - propafenon (Rytmonorm),
ale i III - amidaron (Sedacoron, Cordarone)
mohou vést k poklesu svalového tonusu a mít i anticholinergní
efekt, tj. zhoršovat převod nervového vzruchu na nervosvalových
ploténkách.
6) Antihypertenziva
se mohou podílet v některých případech na
myalgiích, svalové slabosti a nežádoucí vazokonstrikci zhoršující
prokrvení u periferních paréz. Tento efekt byl opakovaně pozorován
především u NESELEKTIVNÍCH BETA-BLOKÁTORŮ (Trimepranol!).
Jde o účinný lék, ale pro pacienty s myopatií nebo PPS není
vhodný. Naštěstí je možno dnes vybírat z celé řady dalších
skupin léků.
Při dlouhodobém užívání DIURETIK nešetřících
kalium (Furosemid, Furon, Diluran, Hydrochlorothiazid...)
je zapotřebí dát pozor na ev. relativně rychle narůstající
únavu, slabost až paresu končetin, křeče, což může souviset
s nadměrným vyplavováním minerálů, především draslíku, někdy
i hořčíku. Proto jsou nutné častější kontroly krve a případná
preventivní substituce (Kalium chloratum, Magnesium...).
7) Hypolipidemika
jsou indikována při zvýšené hladině tukových
látek v krvi, což jsou v naší populaci často se vyskytující
rizikové faktory signalizující nebezpečí vzniku kardiovaskulárního
onemocnění, aterosklerózy, cévní příhody mozkové apod. Dnes
je lze velice dobře ovlivňovat celou řadou léků. Ovšem jak
STATINY (Mevacor, Zocor, Lipostat, Lescol), tak FIBRÁTY (Lipanthyl,
Gevilon, Lipanor) mohou být u predisponovaných jedinců přičinou
nejen bolestí ve svalech, ale někdy až narůstajícího myopatického
či polyneuropatického (demyelinizace!) syndromu.
Nebezpečná, a to ve smyslu myopatie až rhabdomyolýzy
může být vzácně také kombinace statinů s makrolidovými antibiotiky
I. generace (Erytomycin), výjimečně i s některými vasodilatantii
(Xanidyl retard).
Proto je u neurologických pacientů s hyperlipoproteinemií
optimální podávání PRYSKYŘIC (cholestyramin
- Questran, Vasosan), ev. dalších preparátů jako je Olbetam
(analog kyseliny nikotinové), kde uvedené nebezpečí nehrozí.
Ovšem jejich účinnost může být nižší.
Nezbytná jsou vždy dietetická opatření s
omezením lipidů, se zvýšeným příjmem mořských ryb, lecitinu
atd.
8) Psychofarmaka
Mnoho jedinců s nervosvalovým postižením
trpí nespavostí. Při jejich celoživotní nadměrné fyzické i
psychické zátěži se nelze divit ani zvýšené úzkostnosti, neurovegetativní
labilitě nebo až reaktivní depresi.
V žádném případě však jako HYPNOTIKA nebo
SEDATIVA nejsou indikovány benzodiazepiny
(Diazepam, Nitrazepam, Oxazepam, Dormicum, Rohypnol! Při dlouhodobém
užívání snižují svalový tonus a mohou zhoršovat i ev. dýchací
potíže včetně syndromu spánkové apnoe!
Při nespavosti se t.č. jako nejvhodnější
z hypnotik III. generace jeví zolpidem (Stilnox
nebo Hypnogen). Podpůrně mohou působit různé sedativní preparáty
nebo čaje na bylinné bázi (Persen forte, Novo-Passit, Passedan,
Valofyt Neo, Hypericum perforatum), které je však nutno k
celkovému zklidnění organismu brát již během dne, ne pouze
až na noc.
Z ANXIOLYTIK není dlouhodobě vhodný prakticky
žádný běžný lék (Neurol, Xanax nebo Elenium, Defobin či Lexaurin),
optimální je snad tofisopam (Grandaxin).
Ale samozřejmě, že při nárazové krátkodobé potřebě, např.
v souvislosti s nějakou krizovou životní situací, není zapotřebí
se těchto léků obávat, naopak akutně mohou člověku významně
pomoci.
V rámci léčby deprese nejsou příliš vhodná
ANTIDEPRESIVA (thymoleptika) I. nebo II. generace (Prothiaden,
Anafranil, Noveril..) pro jejich anticholinergní účinek ovlivňující
neuromuskulární přenos. Daleko účinnější jsou INHIBITORY ZPĚTNÉHO
VYCHYTÁVÁNÍ SEROTONINU (moderní antidepresiva III. generace),
jako je Deprex, Seropram, Fevarin nebo Zoloft, které neovlivňují
nervosvalové ploténky, navíc mají i určitý analgetický efekt.
Některé dokonce snižují i chuť k jídlu, což může být přínosem
pro řadu obézních vozíčkářů.
Mezi další nová thymoleptika patří tianepin
(Coaxil). Příznivě působí na deprese provázené úzkostí a chrání
neurony před účinky stresu, což je zejména pro pacienty s
PPS nesmírně důležité, neboť víme, že nadměrný stres urychluje
progresi jejich nemoci!
9) Anestetika
V případech, kdy je nezbytná narkosa, je
důležité, aby pacienti nebo jejich doprovod vždy včas upozornili
ošetřujícího lékaře na své nervosvalové onemocnění s narůstající
poruchou hybnosti, ev. dýchací potíže a další.
Z INHALAČNÍCH ANESTETIK není vhodný Halotan,
Narcotan ani Isofluran. Důležité je vyhnout se také DEPOLARIZUJÍCÍM
MYORELAXANTIÍM, především Succinylcholinu a Procuranu. U některých
predisponovaných jedinců může dojít v souvislosti s narkosou
ke komplikacím ve smyslu výrazných myalgií, myotonického syndromu,
myoglobinurie, rhabdomyolýzy až ev. maligní hypertermie!
Léčba uvedených chronických
nebo vrozených nervosvalových chorob (s výjimkou myastenie)
je problematická, kauzální terapie prakticky neexistuje.
Nicméně pravidelná rehabilitace domácí i
lázeňská včetně správně a včas indikovaných kompenzačních
pomůcek má zásadní význam pro udržení pohybových schopností
i soběstačnosti postiženého jedince.
Důležitá je v rámci úsilí o zpomalení progrese
nemoci a podporu energetického metabolismu organismu i terapie
symptomatická. Patří sem především antioxidantia, především
koenzym Q10, vasodilatantia, L-karnitin, vitaminy a minerály.
Důležitá je zároveň vždy také optimální úprava životného stylu.
Doc. MUDr. M. Havlová,
CSc.,
neurologická klinika 1. LF a VFN, Praha
Převzato z: BULLETIN, Sdružení praktických
lékařů ČR, 3/2002, str. 35 - 39
|