V životě člověk potkává každý den přehršle lidí, ale pouze
pár z nich se stává jeho dobrými přáteli, druhy, osobami,
které ho v životě podrží, zmenší jeho trápení a znásobí jeho
radost. A právě mezi takové lidi patří můj kamarád Vlastík.
Je vždycky přátelský, veselý a neodolatelně optimistický,
je tělesně postižený a je upoután na elektrický vozík.
Já a Vlastík máme svoji tradici. Již osm
let se vždy v čase předvánočním scházíme u večeře v naší oblíbené
restauraci, kde rekapitulujeme, co nás v uplynulém roce potkalo,
ranilo či naopak potěšilo. Ale tentokrát se posezení v "naší"
restauraci nekonalo.
Vlastík mi oznámil, že předvánoční setkání
proběhne v netradičním rázu a bude trvat déle. Dále mi prozradil,
že mě bude čekat u recepce v hotelu Corinthia Towers. Velmi
mě to překvapilo. Posléze jsem se dozvěděla, že Vlastíkova
sestra se stala šťastným výhercem 1. ceny v jedné soutěži
a vyhrála romantický víkend ve dvou v již zmíněném hotelu.
Jelikož chtěla, aby se její brácha "podíval trochu do světa",
vzdala se své výhry ve Vlastíkův prospěch.
Když jsem v podvečer našeho setkání doma
balila pár potřebných drobností, má nálada byla protknuta
dobrodružným duchem, jenž mě vždy navštěvuje před cestou do
neznáma či odjezdem na dovolenou. Zvláštní na tom bylo, že
mě však čekal víkend strávený v mém rodném městě, kde znám
každý kout.
Následujícího dne jsem se setkala dle plánu
s Vlastíkem v recepci a již při našem přivítání jsem zpozorovala,
že i on je v dobrodružném a nadšeném rozpoložení. Při ubytování
nás sice potkalo menší faux pas při odemykání pokoje (až do
té doby jsme klíč v podobě kreditní karty znali jenom z televize),
ale zbytek hotelových nástrah jsme vcelku hravě a bez zaváhání
zvládli.
Během tohoto dne nás potkala spousta zvláštních
okamžiků a příhod, ku příkladu když nás na procházce zastavil
mladý muž s fotoaparátem a s prosbou, zda si nás může vyfotit
a na oplátku foto zaslat. Jak se časem ukázalo, svůj slib
splnil.
Když se den poznenáhlu uchyloval na kutě,
navrátili jsme se do hotelového pokoje, který nejenže měl
na stole čerstvé květiny a ovoce, ale byl i kompletně vybavený
pro vozíčkáře. Jediný, kdo nás vyrušil při romantickém sedánku
při svíčkách nad sklenkou vína, byla paní z hotelové služby.
Ta nám s přáním dobré noci přinesla lahodný čokoládový bonbon.
Ale to už byl čas na večeři. Porce, které
nám přinesli, by zcela jistě hravě nasytily čtyři hromotluky
po celodenní dřině. Nicméně když jsme se dosyta napojili a
najedli, rozhodli jsme, že noc je ještě "mladá" a vydali jsme
se omrknout hotelovou diskotéku. Tentokrát nám však štěstí
nepřálo, diskotéka těsně před naším příchodem skončila. Jelikož
jsme však s Vlastíkem dospěli k názoru, že tuto noc "budeme
žít", neváhali jsme a vyrazili na diskotéku u Kongresového
paláce.
Vstupem na zdejší diskotéku jsme se octli
v docela jiném světě. Nemohla jsem se ubránit dojmu, že mladí
lidé, kteří se zde nevázaně bavili, tancovali a smáli, prožívají
své šedé všední dny v týdnu se zářnou vyhlídkou na další sobotní
noc asi jako John Travolta ve filmu Horečka sobotní noci.
Až k ránu, když ptáčci již štěbetali, jsme
se ukládali k spánku.
Po snídani se den již začal naplňovat hořkou
pachutí balení, vidinou loučení a konce něčeho, na co jsme
se dlouho těšili. Využili jsme ještě nedělního slunného dopoledne
k pohodové procházce Vyšehradem spojené s posezením u čaje.
Cestou nám bily zvony, což bylo neklamným znamením, že je
třeba opustit pokoj a vrátit se domů.
A než ta dvířka do života dvou obyčejných
lidí zaklapnu, chtěla bych objasnit, že tento náš příběh,
ať se může zdát neobyčejným díky výhře a materiálnímu blahobytu
z ní plynoucího, je ve své podstatě poselstvím opačného rázu.
K čemu by byl víkend v luxusním hotelu s člověkem, se kterým
si nemáte co říct a necítíte se dobře v jeho blízkosti? A
naopak, jistě si dovedete představit krásný víkend strávený
s někým, koho máte rádi, a to třeba ve stanu.
Zamyslete se nad tím, kolik milých srdcí
nás obklopuje a kolik je toho kolem nás, zač můžeme být vděčni.
Vždyť již dávno moudří mudrcové pravili, že "bohatý člověk
jest ten, kdo jest spokojen s tím, co má".
Stanislava Ambrožová
Foto St. Ambrožová a personál hotelu
 |
| Pohled na Nuselský most z vyššího patra hotelu Corinthia Towers |
|
