V této rubrice čtenáře našeho časopisu seznamujeme se členy AMD, kteří se aktivně podílejí na její činnosti nebo na činnosti jiných organizací, se členy, kteří mají zajímavé zaměstnání či koníčka, a konečně s rodiči, kteří se starají o dítě postižené nervosvalovou nemocí. Přivítáme všechny vaše typy a znovu připomínáme, že můžete typovat i sami sebe. Tentokrát vám představujeme dosavadního místopředsedu a člena výkonného výboru AMD v ČR.

Nikos Nerancolakis: Věk:    50 let Původní povolání:    strojní zámečník Nynější povolání:    invalidní důchodce Druh postižení:    progresivní svalová dystrofie Člen AMD od r.:    1983

Jaký byl průběh tvého onemocnění svalovou dystrofií?

Postupovala progresivně, takže nyní jsem již přes deset let na vozíku.

Jaké funkce jsi zastával jako člen tehdejší Základní organizace MD?

Nejprve jsem byl v krajské pracovní skupině. Postupně jsem byl vtahován do řízení, ač jsem o to neusiloval a původně neměl v úmyslu. Po úmrtí Mirka Chmelaře jsem převzal ve výboru AMD řízení krajských skupin, následně OPS. Měl jsem bohaté zkušenosti s organizací a řídicí činností v řeckých emigrantských organizacích mládeže, studentů a v politických organizacích. Ty jsem mohl zúročit v činnosti ZO MD a pak AMD v ČR.

Od kterého roku jsi místopředsedou AMD? Proč jsi se v nedávných volbách rozhodl již nekandidovat?

Místopředsedou AMD jsem byl minimálně tři volební období. Nyní shledávám, že AMD je na rozcestí, ztrácí dynamiku, žije z podstaty a setrvačnosti. Takový obraz skýtá ale i EAMDA.

Ponecháš si funkci zástupce AMD v Krajské radě zdravotně postižených?

Protože nemohu za daného složení nic změnit a věřím, že můj přínos by byl nulový, rozhodl jsem se, že nebudu dále kandidovat do žádné funkce, a to ani v Krajské radě, protože si myslím, že jde jen o formální účast.

Kde nyní žiješ?

Nyní žiji s manželkou v Ostravě v normální zástavbě, mám různě uzpůsobený byt, ale i dům (plošinu) a pořád řeším nové úkoly, nyní je to zvedák. Jaký si pořídit, aby se mi vešel do bytu a mohl být funkční v ložnici a koupelně. I na to byla a měla by být naše organizace. Pomocí, výměnou zkušeností, jak to řeší konkrétně ten a onen. To by měly být i dílčí úkoly a témata našich rehabilitačních, rekondičních pobytů aj.

Mluvíš perfektní češtinou, ale Tvé jméno napovídá, že původem nejsi Čech ani Moravan. Můžeš o tom něco povědět?

Narodil jsem se v rodině řeckých politických emigrantů, kteří museli po občanské válce odejít z Řecka. Občanská válka v Řecku v letech 1946-1949 byla dozvukem 2. světové války a následného dělení sfér vlivu mezi mocnostmi. Řecko, které mělo silný partyzánský odboj, se osvobodilo od Německa samo a spadlo do sféry vlivu Anglie. Ta násilím vnutila Řecku krále, ačkoli ho většina nechtěla. Terorem a perzekucemi se snažila prosadit vládu sobě blízkou. Následkem byla občanská válka, do které se v poslední fázi zapojily i USA na straně monarchie. Proti ohromné přesile a bez podpory Jugoslávie jsme byli nuceni chránit holé životy azylem v socialistických zemích. Do tehdejší ČSR přijelo 16.000 Řeků, kde se usadili a byli vděční za veškerou pomoc československého lidu. Myslím, že se dobře adaptovali, pracovali ve všech sférách života a mnozí vynikli ve svých oborech. Na udržení tradic a kultury jsme organizovali výuku řeckého jazyka a taneční a pěvecké soubory ve všech obcích až do 80. let min. století, kdy vznikly podmínky pro repatriaci a ti, kteří chtěli, mohli se do r. 1989 vrátit do Řecka. Já jsem se rozhodl, že zůstanu v Československu. Nechtěl jsem znovu začínat a hlavně - manželka a dcery by se musely adaptovat na nové prostředí, a k tomu jsem nenašel dost odvahy a sil.

Když zde žiješ od dětství, nezapomněl jsi řečtinu?

Řečtina je mým rodným jazykem, umím řecky mluvit i psát na normální úrovni. Přes deset let jsem úřadoval jen v řečtině, působil jsem i jako tlumočník.

Jezdíš ještě do Řecka?

Do Řecka, kde mám všechny své příbuzné a známé, jsem jezdil každý rok od r. 1977, nyní už řidčeji, naposledy před dvěma lety s cestovní kanceláří Nikolas Tours z Ostravy letecky. Bylo to příjemné, za 1,5 hodiny jsem byl v Soluni. Oba vozíky s sebou, bungalov měl jeden schod, na který mi udělali nájezd, uvnitř prostorný pokoj, dvě postele, kuchyňka, WC i koupelna přístupné. Od moře 200 m, koupání v čistém, teplém moři jsem absolvoval každý den i za pomoci ochotných lidí, kteří pomáhali zatlačit vozík s mojí hmotností do moře a potom ven. Příbuzní museli přijet za mnou k moři.

Z které části Řecka pocházíš?

Obec Exaplatanos, z které pocházím, je asi 120 km severněji od moře. Pokud jsem chodil, jezdil jsem soukromě na 1 - 2 měsíce, abych navštívil příbuzné a známé. Déle jsem nemohl vzhledem k dovoleným a škole dětí. Nyní bych měl času dost, určitě bych rád ještě do Řecka jezdil, ale je to složitější vzhledem ke své imobilitě a různým pomůckám, které potřebuji. Nejsou lidé jako Jirka Kasl, kteří by zájezd do Řecka zorganizovali.

Co tě k tvé původní vlasti nejvíce poutá?

Hlavní devízou Řecka jsou milí a pohostinní lidé. Pro mne je tam vše - moře, teplo, ovoce, zelenina, památky, přírodní krásy. Hory, nížiny, údolí, jezera, poušť i překrásné ostrovy.

Čím se zabýváš ve volném čase?

Jsem ženatý, mám dvě dcery, tři vnoučata, nejmladší Sášence jsou tři roky a má u mne doložku nejvyšších výhod. Jako VIP má vše dovoleno, protože mi přináší tolik radosti - už jen její přítomnost, natož pak úsměv či objetí. I druhé dva vnuky mám rád, chodí do školy a jsou mudrlanti.

Jaké jsou tvoje životní plány, čeho bys chtěl v životě ještě dosáhnout?

Při řešení dopravy pro vozíčkáře a jejich bezbariérového pohybu po Ostravě jsem založil Ostravskou organizaci vozíčkářů a spolu s několika kamarády jsem pracoval na realizaci projektu speciální dopravy ALDIO. Byl jsem pár let předsedou Ostravské organizace vozíčkářů. Byl jsem a pořád vlastně jsem předsedou sdružení ELPIDA, které řeší otázku drogových závislostí. Hlavní práce byla v letech 1993 - 1998, kdy se podařilo vybudovat síť poraden a léčeben, kam se mohou obracet potřební lidé. Při výčtu funkcí chci zdůraznit, že vše záleží také na zázemí. Hlavně to bylo naloženo na mé manželce, která mě vozí a kompletně ošetřuje, abych pak mohl říci, že jsem dělal to či ono. Chci ocenit práci všech lidiček, kteří nám pomáhají překonávat nesnadný úděl a při tom všem ještě něco smysluplného vytvořit a zanechat. Každá lidská existence je něčím přínosná. Znám spoustu těžce hendikepovaných lidí, kteří jsou veselí, vyrovnaní, pracují, sportují, prostě žijí bohatým životem a jsou příkladem i pro relativně zdravé lidi.

red.