V této rubrice čtenáře našeho časopisu seznamujeme se členy AMD, kteří se aktivně podílejí na její činnosti nebo na činnosti jiných organizací, se členy, kteří mají zajímavé zaměstnání či koníčka, a konečně s rodiči, kteří se starají o dítě postižené nervosvalovou nemocí. Přivítáme všechny vaše typy a znovu připomínáme, že můžete navrhnout i sami sebe. Tentokrát vám představujeme členku naší asociace, úspěšnou šachistku.

Irena Badačová: Věk:    28 let Původní povolání:    Studentka obchodní akademie Nynější povolání:    Samostatná účetní, invalidní důchodkyně Druh postižení:    Progresivní svalová dystrofie - Duchenne like Člen AMD od r.:    asi od r. 1993

Odkud pocházíš a kde žiješ dnes?

Vyrůstala jsem v Tiché, vesnici na severní Moravě. Nyní bydlím s přítelem ve Frenštátě pod Radhoštěm v bezbariérovém bytě 1 + 1.

Co pro tebe znamená rodina?

Považuji šťastnou a dobře fungující rodinu za důležitou součást života. Tatínek zemřel, když mi bylo 10 let, i dnes mi chybí. Maminka nás vychovávala sama, hodně si jí vážím. Mám ještě tři sourozence, starší sestru a mladší bratry. Pavel je rovněž postižen myopatií. Všechny mám moc ráda. Rodina je pro mne samozřejmě i přítel Zdeněk, který zaujímá v mém životě přední místo.

Jsou tvým největším koníčkem šachy?

V současné době asi ano. Ráda jsem sportovala. Když jsem ještě chodila, hrála jsem stolní tenis. Dnes už mohu provozovat jen šachy, které hraji závodně, ale mistr ze mne asi nebude, protože jsem líná trénovat.

Jak dlouho se jim věnuješ?

Učila jsem se tahat figurkami asi v šestnácti, což je na slibnou kariéru dost pozdě. Shodou okolností jsem se dostala na pobyt rodičů a dětí pořádaný AMD v Hodoníně u Kunštátu. Tam jsem poznala Jirku Šanderu a Ivoše Horníčka, kteří mě pozvali na šachový turnaj tělesně postižených. Od té doby se účastním pravidelně.

Jaké máš další záliby?

Asi před deseti lety jsem byla realizátorkou založení Tělovýchovné jednoty zdravotně postižených. Pod hlavičkou této TJ dnes organizujeme šachové turnaje. Psaní projektů a žádostí o podporu zabere spoustu času. Účetnictví je pro mne také částečně zálibou, jsem ráda, že tu práci mám. Moc nečtu, což mě mrzí, občas noviny. V televizi sleduji pravidelně zpravodajství, ráda se podívám i na hezký film, třeba Čas probuzení se mi líbil. Zajímám se hodně o problematiku zdravotně postižených.

Co ti život dal a co ti vzal?

Myslím, že dnes nejsem ještě tak daleko, abych to mohla hodnotit. Neexistuje nehybný stav. Jsou dny, kdy se mi vše daří a jsem šťastná a potom přijde období smutku a deprese. Tím ale asi prochází každý. Určitě si v důsledku své nemoci života více vážím než moji vrstevníci. V každém případě mě štve, že tak rychle ubíhá.

Co je pro tebe v životě nejdůležitější?

Samozřejmě zdraví. A láska.

Máš nějaké motto, kterým se v životě řídíš?

Když sochař sochu teše, kámen ani nemukne. Tak mlč!

V jakém znamení ses narodila?

Ve Váhách.

O Váhách se říká, že jsou nerozhodné. Platí to i o tobě?

V každém případě. Mám problém se rozhodnout, jestli chci kávu nebo čaj, jestli mám někam jet nebo ne. CD přehrávač jsme kupovali půl roku. Kvůli své nerozhodnosti se také dostávám často při šachové partii do časové tísně, neboť nevím, který tah je lepší. Brácha je také ve Váhách a má stejné problémy jako já.

Který dárek tě vždy potěší?

Myslím, že jsem skromná. Nezakládám si na materiálních hodnotách (i když vlastně baráček s bazénem by nebyl špatný). Spíše mě potěší, když Zdeněk uvaří dobré jídlo, nebo když si mohu zahrát turnaj "zdravých" a pořadatelé dělají všechno pro to, abych se i já na vozíku mohla zúčastnit. Toho si cením.

Čeho se v životě nejvíce obáváš?

Bojím se, že to bude ještě chvilku trvat, než vědci rozluští ty geny a konečně něco vymyslí. Ale věřím tomu!

red.