Začátkem májových dní jsem se zúčastnila 1. ročníku národního putování po Plzeňském kraji. Nebudu popisovat všechny přednášky a výborně připravené soutěže, o které se zasloužila celá řada lidí včetně skupiny Vandr Boys a Z. Vojáčkové z AMD, ale pokusím se vylíčit, jaké překvapení nás čekalo na naší základně v Dolanech u řeky Berounky. Nejprve jsme byli seznámeni s tím, co nás, kteří budeme odvážní, čeká. U řeky byly připraveny tři rafty a co se nám vozíčkářům zdálo nemožné, bylo pro naše lodivody a siláky hrou. Dříve než nás nalodili do raftů, měli již za sebou tvrdý nácvik, který si nacvičili mezi sebou.

Po výborném guláši uvařeném na otevřeném ohni a přednášce o tom, jak je plavba na raftu bezpečná, přišlo nalodění. Na dobrodružnou plavbu jsme dostali krásná modrá trička se znakem vozíčkáře s pádlem. Z bezpečnostních důvodů nám navlékli plovací vesty a slušivé přilby. Takto vybaveni jsme za krásného počasí s pomocí naší posádky a s třikrát opakovaným pokřikem "Ahoj" vypluli směr obec Nadryby.

Příroda kolem Berounky byla nádherně zelená a na lukách svítily žluté koberce pampelišek. Byli jsme tak zabráni pozorováním přírody a humorem na lodi, že mi dodnes není jasné, jakým způsobem jsme se najednou uprostřed řeky ocitli na mělčině. Z pohledu našeho kapitána to prý bylo v plánu. Kdo ví? Po zdolání nájezdu na mělčinu krásně modrou oblohu vystřídaly husté černé mraky a nenápadně začalo poprchávat. To ještě šlo. Z břehu nás zdravili náhodní pozorovatelé. Byla pohoda. Pak začalo pršet víc a víc. V tu chvíli začala přilba na hlavě zastupovat roli deštníku. Ještě že byla z plastu, protože jinak bychom se mohli stát dobrým terčem pro blesk. Začalo totiž i bouřit. To už nás ale čekalo největší dobrodružství. Blížil se sjezd z jezu. Byl to příjemný pocit, několikrát nás to hezky zhouplo, ale díky naší spolehlivé a zkušené posádce jsme se neudělali.

Dopluli jsme trošku navlhlí do cíle, kde už na nás čekala auta a naše druhé nohy, vozíky. Při vylodění žádný problém. Naši ochotní, silní a usměvaví pomocníci, kterých bylo opravdu hodně, nás jako v bavlnce i s raftem vynesli z řeky na břeh. Než jsme se nadáli, jejich silné paže nás uvelebily na vozíky. Tak jsme spluli po krásné řece Berounce a v přistavených autech bez obtíží a plni nezapomenutelných zážitků jsme za hustého deště dojeli do základny v Dolanech. Při příjezdu o nás bylo vzorně postaráno. Jako úkryt před deštěm nám posloužil velký vojenský stan a hrnek horkého čaje nám rozproudil krev. Milým překvapením pro nás bylo dekorování pampeliškovými věnečky, které uvily šikovné ženy a přítelkyně našich pomocníků. Také diplomy "Za odvahu při prvosjezdu divoké řeky" nám udělaly velkou radost.

V závěru dne se opékaly vuřty a zlatý hřeb večera bylo výborné grilované krůtí maso. Při jídle, hudbě, zpěvu a přítomnosti našich nových kamarádů byl tento den zakončen beze ztrát. Všem, kteří se starali o naše tělesné schránky a umožnili nám zažít tak nádherný vodácký den, "AHOJ, AHOJ, AHOJ!"

Po úspěšném splutí řeky Berounky jsme již plni očekávání z nového dobrodružství druhý den ráno nastoupili v obci Třemošná do přistaveného autobusu s plošinou a vyrazili tentokrát po souši k hradu Krašov.

V autobusu byla výborná nálada, ještě se probíraly dojmy z minulého dne a my, odpočatí výletníci, jsme si v pohodě prohlíželi ubíhající krajinu. Počasí bylo pro takový výlet jako na objednávku. Tak jsme si v klidu jeli a vůbec netušili, co již mají v tu dobu naši zdatní kamarádi za práci. Připravovali totiž bytelný prkenný přejezd, aby nám umožnili po již tak krkolomné cestě na hrad se vůbec dostat. S odstupem času jsem si vzpomněla na dětský film "Ať žijí duchové". Oni totiž byli jako ti skřítci pomocníčci, ale ve větším provedení. S plným nasazením, i když z minulého dne ne moc odpočatí, prostě skřítci k neutahání. Chvála jim!

Tak jsme v dobré náladě dojeli za obec Bohy. Po výstupu z autobusu byla vytvořena tři družstva a my se vrátili do dětských let, kde nás po cestě k hradu doprovázela zábavná vědomostní hra - stopovačka. Bojový pokřik našeho prvního družstva zněl: "Naše slavná jednička, to je skvělá partička". Při přemýšlení a vykonávání různých úkolů nám ještě přijatelná cesta lesem příjemně ubíhala. Ani jsme se nenadáli a čekal nás náročný kaskadérský sestup, výstup a nakonec i vstup do samotného hradu Krašov. Musím sama za sebe přiznat, že mě při pohledu na skalnatý, strmý a kořeny prorostlý terén, nalevo příkrá strž, naháněl hrůzu. V tu chvíli jsem si přála sedět v "bezpečném" raftu. Zdolání tohoto terénu za pomoci našich kamarádů bylo nejlépe sjížděním pozadu, abychom nevypadli z vozíků. Se strachem a plně soustředěná na řízení a udávání povelů jako Doleva! Doprava! ani nevím jak, ale najednou jsem seděla uprostřed hradu. Já trochu bledá, ale vozík v pořádku, přežil bez ztrát koleček. To bylo mé dobytí hradu Krašov.

Přímo na hradním nádvoří se opékaly vuřty a v příjemné atmosféře se vyhlašovaly výsledky naší stopovačky. Po svačině a prohlédnutí hradu s krásným výhledem do údolí Berounky nás čekala cesta zpátky. Opět jsem měla strach, ale zůstat na hradě strašit se mi ani trochu nezamlouvalo.

Zpáteční cesta, alespoň z mého pohledu, byla určitě lepší. Tentokrát jsem jela popředu, a tak výhled na cestu byl přehlednější. Po zdolání terénu ze mne na rovince byla rázem hrdinka. Byl to zážitek se vším, co k dobrodružství patří. K autobusu jsme ve skupinkách dorazili všichni, opět beze ztrát. Při návratu bylo zase o čem povídat a po večeři ve středisku Exodus nám naši ještě stále čilí kamarádi připravili zábavný soutěžní večer. Poslední, třetí den byl dopoledne odpočinkový. Odpoledne probíhaly přednášky se zdravotní a sociální tematikou. Několik kamarádů navštívilo krásnou plzeňskou ZOO. Večer nám na rozloučenou zahrála a zazpívala naše známá veselá kapela a parta Vandr Boys.

Vážení přátelé, jsem moc ráda, že se toto I. putování uskutečnilo a že jsem byla u jeho zrodu. Už se těším, jaké překvapení nás čeká příští rok. Laťka je velmi vysoko, možná budeme i létat. Proto i vy najděte odvahu a přijďte příště mezi nás. Neobvyklé zážitky za to stojí a naši noví kamarádi jsou naše "jednička - správná partička".

Všem pořádajícím a přispívajícím na tuto akci, která měla velký úspěch, za všechny moc děkuji.

Jana Vágnerová

Autoři fotografiií: Václav Mráz (1), Petr Šnábl (1) a Petr Vojáček (4)